Martin Zattovič

archiv

Když jsem byl malý, barvičky byly mým častým společníkem, nejčastěji jsem kreslil modré autíčko, co mělo za následek, že mezi barvičkami většinou chyběla modrá. Pak přišla škola a barvičky se někam ztratily. V době kdy jsem měl rozhodnout, co budu v životě dělat, mě paradoxně zajímalo všechno, všechno kromě toho. Chtěl jsem být popelářem, lesníkem, policajtem, automobilovým designérem a šel na elektrotechniku. Teď škola končí a já chci své barvičky zpět. A tak naslouchajíc hlasu mého dětského já, jsem připraven zahodit všechnu tu fyziku, matematiku, materiály a součástky, vzorečky, poučky a dělat místo toho to co mě baví.
Velkou oklikovou se tak dostávám ke svým barvičkám. Nejsou sice už ze dřeva a nemám jich celou sadu, ale on ten fotošop vůbec není tupá tužka a takovou mám ještě jednu, heč.

http://www.cpluv.com/
http://acidlog.fczbkk.com/
http://del.icio.us/zattrix
http://www.flickr.com/